Nadpis není
Začínám přímo nesnášet takovéty chytrácké řeči typu: Nic není jako dřív,život jde dál,sejde z očí....bla bla bla. Dobře,člověk by se měl smířit s tím co je teď,neměl by pořád koukat do minulosti,ale někdy je strašně těžký říct,že to tak už není a ani nebude. Zvlášť když to bylo něco,čeho jste si vážili a byli jste si stoprocentně jistí,že to tak bude pořád.Když je začátek něčeho nového,každýmu se honí ze strachu v hlavě samé co když,ale teď,na konci, samé kdyby..kdyby jsem to udělala jinak,kdyby to a kdyby ono. Pravda kdyby jsou chyby,ale říkat si to můžete jak chcete a stejně je tady,ale ničemu nepomáhá,jen zatěžuje a napomáhá topení se v myšlenkách,které nikam nevedou. Pořád hážete všechnu vinu jen na sebe a nevidíte,že vlastně vy a váš,ať už jakýkoliv,podíl na věci,který tomu pomohl,by stejně věc nezachránil,kdyby nebyl,protože je tady pořád ten druhý,který měl ten svůj podíl. Potom jsou tady chvíle,kdy jste silní a vidíte ty věci a říkáte si ještěže to je nakonec tak a tak a stejně to a to,ale potom přijdou zase ty,co ubližují. Jasně,chce to čas,ale nikdo neví jak to bude dlouho trvat. Záleží to však stejně jen na vás,jak budete silní.
hmmm
(Johi, 24. 7. 2008 23:17)